Pro dlouhé oblouky v rychlosti – a na volném prostoru – můžeme využít dvě základní techniky a jejich kombinace.

CARVUJEME MA KOLOBĚŽCE !

  • zatáčení pouhým naklápěním trupu
  • zatáčení s tlakem nohy do okraje stupátka

Všem je asi jasné, že u zatáčení v rychlosti točení řídítky moc nevyužijeme – naopak, je to víceméně nebezpečné, protože při „přetažení“ řídítek může dojít k jejich rozkmitání – a hup – jsme v lese ….

Zatáčení naklápěním trupu

Základní a nejjednodušší technika známá nejen z cyklistiky, ale i z lyžování – jednoduše při zahájení zatáčky – v základním postoji lyžaře – pomalu vychylujeme ramena, hlavu a boky do strany – koloběžka se naklápí, pneumatiky se začínají odvalovat po vnitřních hranách o menším poloměru a koloběžka pomalu a plynule zatáčí. Tlak nechte zatím rozložený do obou nohou i rukou stejně.
Pouhým plynulým vychylováním trupu do tran docílíte příjemného kývavého pohybu a plynulého oblouku. Ostřejší oblouky už vedeme i řídítky, naklánění vyrovnává vznikající odstředivé síly.

Zatáčení s protitlakem stojné nohy

Tak tohle je už chuťovka – zkuste kombinaci náklonu do zatáčky (pořád hovoříme o rychlejší jízdě a volném prostoru!) a tlaku do stojné nohy.
Dokonalého carvingového pocitu docílíte – v pravém oblouku náklon dopředu a doprava, plynulý tlak do levé nohy (vnějšíí), pravá je odlehčená. Cíleně tlačíme více do vnější nohy v oblouku, tak jako na lyžích – u lyžařského carvingového oblouku se snažíme sice zatěžovat více vnitřní nohu/lyži, to by ale v jízdě na koloběžce vyvolalo efekt rychlého naklopení koloběžky do směru oblouku, což v rychlosti a v táhlém oblouku nepotřebujeme.
Při jízdě tímto stylem náhle zažijete úplně nový pocit – koloběžka pod vámi „vytuhne“, tlak vnější nohy ji začne v oblouku zrychlovat – a vy se můžete mnohem více opřít o řídítka … vyzkoušejte!